Tour report

Celá výprava a místní crew v Göteborgu

Celá výprava a místní crew v Göteborgu

Marek napsal tour report pro zin, kterej co nevidět vydá náš kamarád Vitamín. Na zin si musíte počkat (bude to parádní), ale celej report si můžete přečíst už tady.

Každej, kdo má kapelu, mi potvrdí, že jezdit na turné je ta nejlepší věc. Po prvních výletech s Lakmé jsem se trochu obával, že by to nejmenovaní sociologové nemuseli přežít, naštěstí se časem zvýšila jejich odolnost na stres a tak i já (kapelu bez sociologa si neumím už ani představit) můžu občas někam takhle vyrazit.

Tenhle výlet má svůj počátek v pozvánce na koncert do Stockholmu. Mísní kids chtěli udělat koncert Gattace a tak se zcela logicky přisral i Remek. Rád tvrdím, že jsme v podstatě jedna kapela a dost mě to baví. Takže jsme začali/y plánovat vejlet na sever. Bookování koncertů jsme si spravedlivě rozdělili/y a během pár týdnů bylo jasný, že to celý klapne. Zamluvilo se auto u kapitalistů z Fluff wheels, natiskla se hromada secondhandových triček na dotování provarů, Remek vydal flexi, sbalili/y jsme si fidlátka a na začátku září jsme vyrazili/y směr nord. Složení bylo následující: Blum, Hanka, Lada, Marek, Mazi, Simča, Petra, Juraj a Šaman. Takže jak jsme si přečetli/y na dodávce na dálnici: „je lepší mít špatnou kapelu než dobrou práci“.

2.9. Hradec Králové, klub Central
Koncert v Hradci nám dělal lokální emo kapitalista Rajče z Pure Heart records. Na svůj label láká všechny emo/screamo a podobný kapely, trochu ho podezírám, že si chce založit monopol. S námi hrála ještě Naiada z Prahy. Koncert se konal v maličkym klubu, respektive hospodě v centru města. Už jsme tam před časem hráli/y, takže jsme věděli/y, do čeho jdeme. Žádný pódium, naštěstí žádnej zvukař (minimálně žádnej zvukař ve službě) – ideální podmínky. K jídlu jsme dostali/y cizrnu se špenátem a kari a bylo to strašně dobrý. Lidí přišlo na místní podmínky celkem dost, nebylo ani moc nahuleno a můj „aparát“ ze zkušebny kupodivu úplně stačil na ozvučení zpěvu. První jsme na to šli/y my. Dobrý, rychlý, nasraný. Lidem se to myslim i líbilo, takže spoko. Po nás Gattaca, krátkej set, dobrej zvuk, maj to pěkný. Novej song je skoro black metal, bavilo mě to dost. Poslední pak Naiada – už nějakou dobu hrajou jen ve třech, to znamená s jednou kytarou. Je to emo podobný třeba Funeral Diner, uřvanej zpěv, dobrý tichý pasáže. Mají venku CD na Pure Heart, tak po tom mrkni. Hráli na můj vkus moc dlouho, ale očividně je to bavilo, takže asi v pohodě. Po koncertě jsme se přesunuli/y na byt k peskovi Čokymu a lidem co s ním bydlí (Zuzka, Komár a Míra), po obligátní kontrole desek (dobrý) a knížek (ještě lepší) jsme zalehli/y a spali/y až do rána. Šaman prožil svojí první cestovní krizi – před spaním se hrabal v batohu, s naprosto ztraceným výrazem lomil rukama a pronesl památnou větu: „asi se zabiju, jediný tři důležitý věci a já je nechám doma.“ Pro informaci šlo o kartáček, pastu a knihu. Ráno pak milá snídaně, jurkovy hrátky s Čokym, loučení, oplácávání se a mohli/y jsme vyrazit směr Polsko. Můj osobní highlight bylo LP Chokehold, který jsem vykšeftoval s Rajčetem. Nádhera. (Ódy na tuto desku jsme poslouchali několikrát každém den a Marek pravidel kontroloval, zda je pořád na svém místě v kaslíku nad řidičem – pozn. Šaman)

Zeď u Rozbratu v Poznani (Polsko)

Zeď u Rozbratu v Poznani (Polsko)

3.9. Poznaň, Rozbrat
Z Hradce do Poznaně je celkem daleko, ale naštěstí bylo auto plný zodpovědných mladých lidí a tak jsme vyrazili/y včas a cestou jsme se nijak neflákali/y. Obecně jsme měli/y z Polska trochu strach, špatný silnice, křesťanství, brambory – prostě nic na co by se dalo spolehnout. (paradoxně jsme pak zjistili, že od našeho výletu s Lakmé se úroveň polských dálnic dramaticky zlepšila a dosahovala kvalit u nás nebývalých. Minimálně okolo Wroclawi. – pozn. Šaman). Před hranicema jsme udělali poslední českej nákup, toho paradoxně nejvíc využila slovenská část posádky (Juraj a Petra, kterou jsme nadraftovali jako merchgirl a.k.a. prodavačku). Plná taška brambůrků a podobnejch blbostí potom různě putovala autem a zatímco Juraj tvrdil, že jsou cateringová spoločnosť, Petra byla alespoň upřímná a uznala, že jde o pažravosť. Do Poznaně jsme přijeli/y na čas, squat jsme v klidu našli/y a po počátečních komplikacích s parkováním jsme natahali/y věci a věnovali/y jsme se prohlídce místních pamětihodností. Rozbrat je vcelku legendární místo, jeden z největších evropských squatů, super vybavenej infoshop (bezbohažel většina literatury v Polštině), dva koncertní sály, pěkná kuchyně. V areálu byla spousta překrásnejch graffiti, můj osobní favorit byly ruiny velkoměsta zarostlýho stromama se zelenočernou vlajkou na střeše mrakodrapu, nádhera. Padlo i foto s nápisem „Nerds.“ Místo přímo pro nás. Nikdo s námi neměl hrát, takže jsme si nachytali/y věci – na pódium (zvukař, mimochodem punkovej veterán z kapely Apatia, na tom trval…). První jsme na to šli/y zase my, přišlo nám to lepší, vzhledem k tomu, že jsme vyhodnotili/y, že místní budou líp nastavený na crust, než na emo. Náš koncert si moc nepamatuju, tekla mi prej krev, ale nevím jistě. Každopádně dost chladný publikum, celý to bylo dost statický. Gattaca na tom byla trochu líp, po tom co nás viděli/y si dali/y alespoň část krámů dolu a kromě Maziho hráli/y na podlaze. No, ale zase o tolik lepší to nebylo. Lidi ale koncert hodnotili pozitivně, dokonce i nějaký věci jsme prodali, takže asi ok. Opět bylo super jídlo – těstoviny a červená omáčka. Po koncertě jsme se různě flákali/y po squatu, Juraj se Šamanem okukovali kola od zdejšího konstruktéra, já s Ladou a Hankou jsme seděli s místníma v kuchyni a kecali/y o životě. Bylo to celkem náročný, mluvilo se většinou polsko česky, já osobně jsem chytal každý pátý slovo. Holky se tvářily že jsou na tom líp, až později přiznaly, že taky rozuměly úplný hovno. No, hrály to každopádně dobře. Spalo se přímo ve squatu, pěkná ubikace pro kapely, v batohu jsem našel polskýho Playboye, nevím co mi tím chtěl kdo naznačit. Ráno jsme pak vyrazili/y na obhlídku města, probíhalo focení ninf a Mao Ce Tunga, oblejzání starejch částí města. Nejlepší dojem udělala synagoga předělaná na plavečák. Kolem poledne jsme si pak zabalili/y fidlátka a vyrazili/y směr říše.

Několik dnů v jedněch ponožkách

Několik dnů v jedněch ponožkách

4.9. přejezd přes Polsko a Německo do Rostocku na trajekt
Skoro je divný psát do reportu z turné o přejezdu, ale minimálně jednu věc musím zmínit. Cesta byla dlouhá a potkali jsme spoustu traktorů (můj velkej koníček) – takže jsem mohl podat fundovanou přednášku o polských traktorech značky Ursus. Škoda, že se nejmenujou Uranus, hned bych si jeden koupil. (U tohoto bodu bych zmínil, že jsme zjistili že Marek je velice kreativní člověk, protože sám vynalezl pro sebe hru proti trudomyslnosti, která se sestávala z hádání typů traktorů na velkou vzdálenost. Šlo mu myslím to dost dobře. Při zahlédnutí neznámého typu vydával blažené zvuky. – pozn. Šaman). Ale abych se vrátil k tý nejdůležitější věci celého dne. Večer jsme se po návštěvě místí falafelárny v Rostocku nalodili na trajekt a hned po nás na loď najel konvoj podivnejch vozidel ze 40.let. byla to parta hodně stylovejch milovníků veteránů značky Ford, všichni s kérkama, napomádovanejma vlasama, flaškama whisky, cigárama v koutcích…úplně jak z filmů s Jamesem Deanem. A abych nezapomněl – měli i jméno gangu: A Bombers. Skupinově jsme se shodli/y na tom, že jim závidíme styl a tak jsme si radši ustali/y na podlaze, postavili okolo sebe barikádu, popili/y sprite a šli/y jsme spát.

Lesy a jezera

Lesy a jezera

5.9. Göteborg, Norterngarten.
Ráno jsme se vylodili/y kousíček od Malmö, kam jsme i zajeli/y na snídani a decentní turismus. Po krátký prohlídce města zpátky na dálnici a hurá do Götenburgu. V hlavním městě severskýho death metalu jsme byli/y kolem poledního a jeli/y jsme rovnou do klubu, kde už čekal Svante a Katarina, kteří organizovali/y koncert. Oba je znám už dlouho a byl jsem fakt rád, že zrovna oni nám pomáhají s koncertem. Bylo totiž úplně jasný, že to bude super. Hned na uvítanou jsme dostali domácí skořicový šneky a kafe, humus a domácí chleba, jídlem, turismem a nákupem desek (Šaman – samý starý skvosty – Born Against a ExTxA) jsme strávili/y příjemný odpoledne a kolem sedmé jsme se pomalu začali/y chystat na koncert. Přišlo jen pár lidí (dejme tomu mezi 20 a 30), ale vzhledem k tomu, že se hrálo v maličkym prostoru (barák kde pořádají koncerty patří švédský abstinentský organizaci, která lokálním sxe kids půjčuje svůj sklep) bylo to úplně akorát. Prostor to byl úplně skvělej – žádný pódium, kuchyň, backstage v baletním sále, sprcha pro kapely…prostě nádhera. První na to šla Gattaca a bylo to super. Blum se zpotil jako zvíře, švihání kytarama, Lada hopkala jako zajíček na jaře, prostě paráda. Druhý my, úplně dobrej koncert, hodně jsme mluvili/y, hlavně o situaci v Čechách, konkrétně o protiromskejch bouřích na severu, lidi to zajímalo, po koncertě chodili a povídali si. Úplně super večer, všichni jsme si to dost užili/y. Spát se jelo k organizátorům domů – to znamená asi 100km od Göteborgu do lesů, kde má Svanteho rodina farmu a jeden z domů obývají s Kattou. V noci jsme potkali/y rozebranej větrník větrný elektrárny naloženém asi na 50metrový kamiony, což byl dost epickej zážitek. Ještě epičtější byla následující půlhodina jízdy přes kopce a hustejma lesama. Pochopili jsme, proč má Svante na autě ty přídavný světla.

Markova oblíbená atrakce - zemědělské stroje

Markova oblíbená atrakce - zemědělské stroje

6.9. flákání v lese
Další den jsme měli/y mít koncert ve městě, který nedokážu vyslovit ani napsat, a vzhledem k tomu, že ho organizátor týden před odjezdem odpískal, zůstal nám day off. Svante s Kattou nám nabídli/y azyl, což se ukázalo jako úplně skvělej nápad. Šaman se do nového dne probudil s brejlema na nose, což překvapilo všechny včetně Šamana. Tvrdil, že jsem mu je nasadil já, ale kupodivu to není pravda, já bych ho spíš pomazal zubní pastou. K snídani Svante usmažil asi tisíc lišek. Nikdy bych neřekl, že jsem schopnej sežrat třičtvrtě kila smaženejch hub skoro bez chleba a neposrat se z toho. Pak jsme očumovali desky z domácí sbírky (desky Acrid, split Orchid a Jeromes Dream – – -prostě můj vlhkej sen), pročítali si rozsáhlou sbírku zinů a knížek (poznatek – Blum bude za 30 let vypadat jak Paul Watson a bude neméně nasranej – pozn. Šaman), poslouchali/y jsme novou Marnost a Seeds na plánovanej split a pak jsme šli/y na procházku do lesa a k jezeru. Cestou jsem Svanteho učil jak být pořádnej feral edge (učil jsem ho sbírat houby, ale ne jen tak, ale sbírat houby pro osvobození Země, zvířat, lidí a zničení civilizace, tak jak jí známe). No až na to, že jsme sbírali do igelitky, to docela vyšlo. Z nasbíraných hub jsme pak s Blumem uvařili luxusní houbovej guláš, i bez majoránky to celkem klaplo. Po jídle jsme ještě upekli/y koláč (respektive Katta upekla, já blbě kecal a Juraj míchal těsto) a sežrali ho se zmrzlinou. Taky jsme se věnovali/y zkoumání kulturních rozdílů, pro ilustraci přepisuji jednu z nejpovedenějších konverzací: „co je to za ty lampičky v oknech?“ „to jsou lampy do oken?“ „to jo, ale na co jsou?“ „ty jsou na to aby se dávaly do oken.“ Holt, multikulturalismus má svoje kouzlo. Večer jsme strávili/y intelektuální aktivitou, sjeli/y jsme oba díly Žhavých výstřelů, což mě konkrétně dost potěšilo. Tenhle den byl úplně úžasnej, Svante mi ukázal rodinnou kolekci traktorů, hodně jsme žrali/y, udělali/y jsme spousty fotek, prostě jsme se měli/y úplně super.

Krásný kluci. Škoda, že jsme s nima nehráli.

Krásný kluci. Škoda, že jsme s nima nehráli.

7.9. Stockoholm, Kafe 44
No, ráno jsme se po snídani sbalili/y a vyrazili/y jsme zase na cesty. Po cestě spousta black metalu a pauzy na cíkaní, kafe, čiperky a kokosový koule. Do klubu ve Stockholmu jsme dorazili/y kolem pátý, není nad to být zodpovědná parta. Kafe 44 je legendární místo, něco jako švédská sedmička, takže asi nejlepší místo na koncert. Na místě veganský jídlo, pěkně zásobenej infoshop,dobrý kafe, prostě paráda. Natahali/y jsme věci a pak jsme se poflakovali/y po klubu. Zase očumování a nakupování knížek. Sešlo se hodně lidí, na místě byl i infostánek místní vegan organizace (se stoletou tradicí a 30ti tisíci členy). První hráli If Footmen Tire You, What Will Horses Do? z Örebra. Někdo si je možná bude pamatovat z Prahy, jeli tour se Saddest Landscape. Celkem solidní screamo moderního střihu, od posledně se dost zlepšili, přidali klávesky, dobrý to bylo. Po nich my, dobrej koncert. Po nás Gattaca, taky super, koncerty ve Švédsku úplně klaply. Prodalo se zase pár desek a triček, takže absolutní spokojenost. Ve Stockholmu bylo asi nejhnusnější jídlo – těstoviny s brokolicí, pestem a cizrnou, vlastně spoko, jen to nemělo moc chuť, haha. Spalo se na bytě u organizátorů – Joakim a Jenny a ještě jeden chlápek co si nepamatuju jak se jmenoval (ale hraje v No Omega). Luxusní mezonetovej byt v klidným sousedství, regulérně dobrá adresa. Joakim se zakecal s Jurajem o kolech, já se hrabal ve sbírce desek, někdo žral, prostě každěj a každá dle svého gusta. Moc milej večírek. Já s Blumem jsme jeli s Jenny metrem, cestou příjemnej pokec, navíc jsme se naučili projít turniketem bez lístku, takže to mělo i příchuť revoluční akce.

Menu v Kodani

Menu v Kodani

8.9. Kodaň, Ungdomshuset
Ráno jsme se sbalili/y, pojedli/y skořicové šneky a vyrazili/y jsme směr Dánsko. Byla to celkem dlouhá cesta, takže jsme vyjeli/y brzo. Cesta šla celkem dobře, drahej přejezd přes mosty, krásný vyhlídky na moře, pozdvižení z cesty podmořským tunelem, prostě nádhera. Opět jsme dorazili/y na čas, novej Undomsgehuset jsme našli/y bez potíží a tak jsme se mohli/y pustit do obdivování místních pamětihodností. Tenhle barák je celkem dost známej i u nás, při likvidaci původního Undomsgehusetu byly v Kodani obří rioty, město hořelo a tak se radnice rozhodla dát místním radši jinej prostor. Šlo o velikánskej starej barák s velkým dvorem v těsném sousedství knihovny. Na místě bylo všechno důležitý. Pěknej sál, bar, luxusní kuchyně (ještě se k tomu vrátím), opět super infoshop… prostě všechno dobrý. Nedá mi to abych se opět nevěnoval jídlu – každej čtvrtek tam pořádají vegan večeře pro lidi z města. Za dvacet dánskejch (cca 60 českejch) si lidi můžou koupit úplně super jídlo a zároveň nakouknout do tajů místní alternativní komunity. I my jsme se postavili/y do fronty a vystáli/y jsme si kapsičky plněný dýní a tofu, indickou cizrnu a smaženou kořenovou zeleninu obalovanou v sezamu. Úplně skvělý jídlo korunovaný pečeným jablkem s drobenkou a šlehačkou. Všechno vegan samozřejmě. Nádhera. Bylo úplně skvělý sledovat normální rodinky s dětma mezi crusterama a crusterkama jak se všichni cpou tofu a cizrnou. Jídlo místní připravují ve skvěle zařízený kuchyni, něco jako závodní nebo školní kuchyně, jen mnohem hezčí. Je geniální pozorovat něco takovýho v režii punx, když to srovnám se situací u nás, chce se mi skoro brečet. Lidi co se dokážou dohodnout a vědí, co chtějí, můžou dělat konstruktivní a skvělý věci. Na koncertě se ukázal i Dušan. Pamětníci si vzpomenou na kapelu Shut Up and Dance, kde zpíval. Tehdy to byl hezkej kluk, roky cestování po squatech a antikapitalisticejch riotech z něj udělaly ještě mnohem hezčího, byť špinavějšího kluka. Moc milý setkání, naposledy jsem ho viděl pár let zpátky v Londýně. Je vtipný, kde se lidi můžou potkat. Koncert začala místní crustová kapela Den Yderste Dag, byl to jejich první koncert, na kytaru organizátor Alex. Hodně lidí přišlo kvůli nim, bylo to dobrý, takový Hellshock. Ale nevím, tenhle styl zase až tolik nejedu. Mě to ale bavilo, koukal jsem celej koncert. Po nich my, to už bylo slabší, v místním crustovým kontextu se emo úplně nenosí, ale vlastně spoko. Zkrátili jsme set, 15 minut a pryč. Vlastně to bylo dost energický, dobrej zvuk a tak. Po nás Gattaca, řekl bych, že fakt dobrý, crust, metal, všechno bylo. Možná to bylo strategickou zvukovou („dáme místo kila radši kousek disbýtu, ať je nalákáme“) Ještě jednu věc musím v kontextu skandinávie zmínit – jak ve Stockholmu, tak v Kodani zvučily koncert holky. Nic divnýho, ale je skvělý vidět, že i tyhle genderový věci někde nejsou problém. Spalo se na baráku, mají tam klasický zápaďácký ubikace pro kapely, palandy, všechno čistý, prostě boží. Spal tam s náma ještě místní týpek, kterej si nechal od Gattaca potisknout triko. Na Fluffu jim ho dal a teď jsme mu ho přivezli/y. Vyklubal se z něho úplnej tuleň, takže nám i nabídl pomoc s vydáním splitu Remek / Child Meadow. Super. Kodaň je překrásný město, celkem mě mrzelo, že jsme neměli/y čas na pořádnou turistiku, ale jak jsem už vyhrožoval na místě, brzo se tam vrátím.

Umělkyně na ulici

Umělkyně na ulici

9.9. Berlín, Scherer8
Z Kodaně do Berlína je to daleko a po cestě nás čekal trajekt, takže jsme vyráželi/y opět brzo. Trajekt bylo milý zpestření, sedět s kafem na palubě, koukat na moře a užívat si sluníčko a vítr byl jeden z osobních vrcholů celýho vejletu. V Berlíně se hrálo na baráku jménem Scherer8, koncert dělal chlapík jménem Max, kterej měl dělat koncert Gattaca před časem, ale Šaman si zlomil ruku a tak z toho sešlo. Na baráku opět ubikace pro kapely, krásná velká kuchyň, skvělý jídlo, nekuřáckej sál bez pódia, paráda. Zvučil to bývalý člen kapely CN Roundhousekick, kterej nám potvrdil naší domněnku, že se jedná o partu solidních zmrdů. Chlapci rádi využívají DIY scénu k tomu, aby si někde zahráli, když ale sami nabídnou koncert, přestanou komunikovat a ticho po pěšině. Není nad zodpovědnej přístup. No, jejich maily už mi padaj do spamu, doufám, že i ostatní organizátoři koncertů si na ně dají trochu pozor. Nechci aby to vyznělo nějak zle, ale jejich přístup mi přijde jako čirý parazitování na funkční komunitě. Ale zpátky ke koncertu. První hrála powerviolence kapela z Lipska The Morgenthau Plan. Zpěvák měl vytetovaný ixka na rukách a na krku, hudebně dobrý, stop and go, spousta klepaček, těším se na nahrávku. Jo a hráli Firestorm od Earth Crisis, v powerviolence verzi je to o dost lepší. Po nich Gattaca a pak Remek. Obě kapely dost spoko koncert, hodně lidí, lidi to zajímalo a asi i bavilo. Já jsem si to dost užil. Distro se proměnilo v solidní supermarket, takže jsme si naštěstí trochu přivydělali na provar za tučnej projezd mostem. Po koncertě kecání s místníma, Max je úplnej tuleň, ukázal se i chlápek jménem Jimbo, kterýho si pamatuju z tour Lakmé, milý setkání se starým známým vždycky potěší. Dobrej byl taky naturalizovanej polák Thomas s distrem s dobrejma věcma, moc milej týpek, co si rád povídal o deskách a životě, prostě spřízněná duše. Asi měsíc po koncertu se mu mělo narodit dítě. Opět příjemnej večer a opět musím zopakovat to, co jsem psal už o Kodani – když se lidi dokážou dohodnout, můžou společně vytvořit něco funkčního a skvělýho. K tomuhle koncertu musím ještě dodat jednu kontroverzní věc – na baráku (pokud jsem dobře slyšel, žije tam kolem 40 lidí včetně dětí) je pravidlo, že mužští členové učinkujících kapel si během koncertu nesundavají trika – důvodem je nabourávání mužský dominance, jde o to, že chlap bez trička je normální, ženská bez trika je sexuální objekt (hodně to zjednodušuju). Osobně mi to přišlo úplně v klidu, ale nechávám na každé/m ať si udělá názor sám/sama. Po ránu jsme vyrazili/y do města, povinná návštěva Bisaufmesser se neobešla bez obětí, registruju Šamanovo manický nákupy (singl Finger Print namátkou), nakupoval i Blum a Juraj, já jsem taky neodešel s prázdnou – split Jonah Drift se bude skvěle vyjímat v kanadský sekci mojí kolekce. Pokec s Robertem byl taky moc fajn, pak návštěva místní hamburgrárny Jojo, většina si dala cheeseburger s hranolkama a jelo se zpátky do vlasti.

Most přes moře někde mezi Dánskem a Švédskem

Most přes moře někde mezi Dánskem a Švédskem

10.9. Liberec, Azyl
Poslední koncert měl být původně v Německu, ale moji oblíbenci z CN Roundhousekick se na to vysrali, tak Lucaso zorganizoval koncert pod Ještědem. Azyl je super prostor. Hospoda se sálečkem na koncerty, opět nekuřáckej, opět dobrý zázemí pro kapely, opět bez pódia, na podlaze koberec, milý osazenstvo, prostě sen. K jídlu byl pálivej guláš (super!), v hospodským menu bylo i nakládaný tofu (mimochodem úplně epický) a zapatistická káva. První hrál slovenský bard Dasha von Flasha se svým divno folkem. Bylo to vtipný, jen nemusel hrát tak dlouho. Pak Remek, hodně dobrej koncert myslím, fakt mě to dost bavilo, hráli jsme obligátních 15 minut, skoro bez pauz, emoviolence as fuck! Poslední Gattaca, tentokrát jsem to proseděl u distra, takže jsem jen slyšel, ale řekl bych že super. Blum měl dobrej proslov, fakt jsem rád za to, že můžeme jezdit v tomhle tandemu, neumím si představit jinou kapelu se kterou bych jel kamkoliv radši. Remek + Gattaca = VLN!!! Po koncertě jsme si sbalili/y fidlátka a vyrazili/y jsme zpátky do Prahy. Noční loučení, oplácávání se v autě a byl konec. Tentokrát se zdržím emotivních výlevů o normálním životě a punku, místo toho jen napíšu, že na jaře jedeme zase a že se fakt těším a děkuju všem zúčastněným. Mám vás rád.

A je to venku: remek=crustcore

A je to venku: remek=crustcore

A nakonec ještě pár vtipných dialogů, který jsem si stihl poznamenat do sešitku.

Já: „to tam dorazíme akorát na oběd.“
Blum: „doufám, že Svante nachystá kakao!“
Šaman: „juj, po kakau já bleju!“
Blum: „tak to zkusíme.“ ———

Hana: „Ladi, uděláš to kafe? Já se zatím dojdu vysrat. Is the toilet allright?“ ———

Hana: „We know few swedish words from Marek. Kridor, Vitlök, Helvete…“ Lada: „Helvete je koření?“ Já: „ne, to je peklo.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Kecy / Words. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Tour report

  1. Pingback: Tour report |

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s