Opožděný report z krátkého listopadového výletu ve společnosti Gattaca

Jednoho dne přišel Juraj s tím, že by rád odehrál koncert ve svém rodném městě Ružomberku, slovo dalo slovo a naplánována byla tři data na trase Brno – Orlová – Ružomberok. Jak se u nás pomalu stává zvykem, na výlet jsme odjeli v osvědčené kombinaci Remek plus Gattaca.

To mimochodem pro mě osobně znamená, že každej večer musím odehrát dva koncerty, z čehož vyplývá hodně potu a zvýšení šance, že při další návštěvě u rodičů budu po sté obviněn z anorexie či přinejmenším členství v nějaké obskurní dietní sektě. No co se dá dělat, hrát v kapele není med. V pátek po práci probíhá urychlené naložení dodávky aparátem a distrem v tetris stylu. Klasicky si zanadávám na blumovu bednu, jejíž nadstandardní velikost narušuje osvědčené postupy v nakládání dodávky, ale už jedem. Sestavu zatím tvoříme já (Šaman), Simča, Juraj, Lada a Petra. Po cestě nabíráme v práci Marka, který zakládá na dobrou atmosféru pár profesníma psychoterapeutickejma vtipama, v Jihlavě ještě naskočí Mazi a po chvilce jsme v Brně, kde se shledáváme s moravskou částí výpravy (Hanka, Blum, Maty doplnění o kynologické duo Honza Samuel a Černoch). Poprvý vidíme nové Vegalité a je to super, osobně hodnotím mnohem lépe než starý prostor. Musím se přiznat, že jsme neočekávali valnou účast (můj odhad byl tak 10 platících), ale byli jsme nakonec mile překvapeni. Uvnitř bylo minimálně 50 lidí. Zdravíme se s panem Jirzofónem a tunou dalších známých,  moc neokouníme a jdeme hned na to. První Gattaca – myslím že dobrej zvuk, lidi se patrně bavili, takže cajk. Remek to samý. Uprostřed koncertu Remek navíc probíhá kvalitní diskuse – Marek: „Veganství je super, vegetariánství nic neřeší“, Šaman: „Já si to nemyslim“, Marek: „Ale já mám mikrofon.“ No to by bylo. Po koncertu docela dobrá party u distra. Bylo skvělý, že se ve Vegalité tentokrát nekouřilo, takže naše hleny po koncertu zůstávají krásně průhledné. Po chvilce balíme, chválíme Černochovy háčkované pohádkové boty a jedem směr Holomóc, kde už nás čeká štrůdl a spánek.

Druhej den se budíme, jedno auto vyráží směr Orlová a zbytek výpravy pracuje nebo zevluje v Olomouci. Důvod brzkého odjezdu do Orlové je první zkouška kompletní sestavy naší nové kapely Osawatomie, kde hraje Marek, Blum, Kuba (Tupak Amaru / Sin of Lilith), Skulda (Sheeva Yoga, Prügelknabe, Disney a 10000000 dalších kapel) a já. Scházíme se ve Futře, kde nám Dan za neustáleho bafání vodní dýmky (minule tvrdil, že přestal) dokazuje, že sledování youtube videjí není jen zábavou pražských pseudointelektuálních punků a vyváří nějaký ten čaj, jímž se sjíždíme. Po chvíli vyrazíme na okružní cestu po okolních vesnicích zakončenou v hospodě čtvrté cenové, v jejímž sklepení se nachází zkušebna. Tam po nějaké 2 hodiny provozujeme hluk. První zkouška se překvapivě vyvedla, a tak padá dohoda, že večer rovnou zahrajem. Jaképak sraní, že? Balíme to a jedem do Futry, kde se shledáváme se zbytkem a stavíme věci na pódium. Pak se objevuje Blanka s partou a výbornou večeří. Gulášek, salátek a tak. Než začne hrát první kapela, několikrát se vybíhá před klub kvůli tomu, že se okolo údajně poflakuje partička nepřizpůsobivé neonacistické mládeže lačnící po powerviolence. No naštěstí byly poplachy plané, takže Breakfast Club můžou začít. Je to nová kapela z Orlové, kde to na bicí mlátí Kuba a stylově je to trochu emo a hodně chaos se šmrncem takovýho toho moderního hardcoru. Líbí se mi to, akorát kytarista s neskutečně rychlejma prstama se asi trochu nudí. Pak Remek. 15 minut a dost. Ten den nám to podle mě zas tak nesedlo, ale pár lidí se chytalo. Taky jsme mírně válčili se zvukařem, který evidentně rád zvučí vše, i když náš aparát je sám o sobě dost nahlas. Ale furt lepší extrémně nahlas, než trochu potichu. Gattaca dala takový průmerný koncík. Možná to je trochu i tím novým prostorem Futry, který je teď obří, takže i 30-40 lidí se tam úplně ztratí. Pak první koncert Osawatomie – Kuba to sype jak o život, Skulda skáče jak nasranej klokan, Marek vříská a skáče po Blumovi. Polonahý Blum připomínající lachtana se za mohutného murmurového burácení pomocí zbytků sil plazí po zemi. Sebe hodnotit nebudu, tři koncerty za večer je už moc. 5 songů, 7 minut, „to je všechno – bežte do prdele.“ Poetický závěr. Po chvíli to balíme a odjíždíme spát k Lucce na Haciendu, kde ještě dlouho povídáme, zbavujeme se v koupelně vlků a konzumujeme výborný koláč. Já navíc zjišťuju, že pokud bych měl mít psa, tak jedině pudla, jelikož je hypoalergenní a vysoce přítulný. Pudl zase zjišťuje, že mu chutnají markovy nohy a při ochutnávání s gustem pokračuje od palců stále výše. Ani nevím, zda svou cestu slasti dokončil.

Ráno rychlý odjezd z vesnického sídla, Juraj tradičně pro oko kamery zapózuje s dalším psíkem a jedem. Ve Futře vyzvedáváme aparát, v sámošce dáváme snídani a zbavujeme se tašky plné sklenic. Tu jsme přibalili na základě doporučení orlovských o vhodnosti vybavení vrhacími zbraněmi pro případ napadení nějakými pomatenými vlastenci. Cesta do Ružomberka uběhne jako nic, zejména díky Jurajově poutavému popisu toho, kde všude působil Jánošík, než ho pověsili za žebro. Parkujeme před domem jurajových rodičů. Tam vidíme přesnou podobu Juraje za 20 let, vyzvedáváme dva psíky a jako správní křesťané a křesťanky se jdeme projít křížovou cestou na kopeček s výhledem na hory a monstrózní celulózku. Cestou zpět Marek s Blumem neodolají a zvědavě nakukují do oken místního náboženského centra. Myslím, že kdyby byli spatřeni, mohli by díky své vizáži vyvolat zdání příchodu soudného dne. Ružomberok je vlastně zajímavý tím, že tam hodně budov vlastní Katolická univerzita. Dejžto pámbů. Po procházce vyrážíme ještě do pseudočajovny vybavené i mrazákem Coca-Cola, kde si povětšinou objednáváme nějaké čaje proti nadýmání a Blum železnou bohyni. K obskurní situaci dochází, když slečna čajovnice vyžaduje po Blumovi název železné bohyně v čínštině, načež Blum zocelený prací v čajovně bez mrknutí oka odpovídá a slečna spokojeně odchází. Blumova čajovnická čest je však nahlodána a tak pak ještě těžce smlouvá o další nálev a snaží se na slečnu převést nějaká čajovnícká moudra. Ani jedno se mu samozřejmě nepovede. Pak už stěhujem věci do klubu. Skvělé místo, malinkatý „sál,“ prostě akorát. Je to tu snad první koncert. Juraj vítá davy kamarádů z dob jeho působení v domovině (hrával v kapelách Jednota a Robert de Niro. Ti druzí tu měli dát po letech koncert, ale nějak to nevyšlo. Škoda.). Plníme se výbornými karbanátky s bramborovou kaší, vytahujem distro a pomalu se chystá Gattaca. Díky nějakému štělování zpěvových beden, které pořád vazbily, byl děsnej zvuk, ale snad ok. Pak Time of My Life. Výborně zahrané, ale mě víc bavily staré vály. Nakonec Remek. Tentokrát pekelný koncert. Lidí paří, nějaké zvedačky, Simča se kýve jak o život, možná, že jí i chvilkou vlály vlasy. Panují zvěsti o tom, že se v pitu objevili i jurajovi rodiče. Juraj překládá proslovy z češtiny do slovenštiny a na konci setu rozkope bicí (teda spíš je tak položí… ale na fotce to vypadá dobře, haha). Ještě nějakej zevl, Lada inkasuje pár drinků od místních a valíme na byt. Volíme spaní v jednom malém pokoji, což mimo jiné znamená, že Simča spí pod postelí a ostatní tak nějak na hromadě. Aspoň bude teplo. Ráno proběhne nákup v místní sámošce, kde pohled na nás evidentně zpestřuje práci personálu. Pak se loučíme s moravským autem a míříme směr dom. Protože jsme zvolili dálnici, koupili jsme známku, ale nějak podezřele brzo jsme omylem sjeli a pak jsme po okreskách jeli až do Zlína. Stane se.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kecy / Words. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s