Nový a dobrý

(sorry, in Czech only, just a short response to an article from a Czech alternative newspaper that aimed to  review the current emo hardcore genre… basically I just picked few bands that push the boundaries according to my opnion. honza)

Nedávno jsem v novinách A2 četl článek, který se snažil hodnotit stav emo hardcoru (autor používá také pojem „skramz“) uzavřený zajímavým konstatováním. „Výrazně by tomu pomohlo, kdyby někdo v rámci žánru dokázal udělat lepší desku, než jaká tu už byla před deseti lety. Industriálnímu technu se to podařilo, emocoreu zatím ne.“ Vlastně nevím, co tím chtěl autor říct. Znamená to, že dnes v tomhle žánru, jde-li vůbec nějak ohraničit (pro mě to byla vždycky spíš součást punku), nevychází desky, které by svou kvalitou (jakkoliv tento pojem může být subjektivní) předčily starší desky? Nebo to znamená, že dneska nevychází nové skvělé desky, které by žánr neposouvaly někam dál? Nebo to znamená, že desky držící se uvnitř již existujících hranic nemůžou být lepší, než ty, které ty hranice vymezily? Podle mě se nedá říct ani jedno. Myslím, že v posledních pěti letech vyšla spousta skvělých desek, které by se daly zaškatulkovat do emo hardcoru, a které ten žánr někam posunuly nebo ho nějak obohatily… a nebo jsou prostě jenom hrozně dobrý. Měl jsem potřebu nějak odpovědět na ten článek, protože tuhle hudbu mám rád, sleduju jí a rozhodně si nemyslím, že by stála na místě. Abych byl konstruktivní, tak jsem udělal jsem to nejjednodušší, co jsem mohl. Zkusil jsem vybrat pár z těch, které si řadím do dané škatulky, oslovily mě a zrovna mě napadly. Závěry si udělejte sami. Dole je pár slov o každé z těch desek a taky mixtape, kde je z nich po jedné písničce. (Honza)

Ampere_live_-15AMPERE – Like Shadows (2011)
Kapely těchhle lidí (Orchid, Wolves, No Faith…) byly vždycky nějakým způsobem inovativní, ale Ampere, jakkoliv jsou jejich desky navzájem podobné (hrajou deset let), podle mě stanovili paradigma chaotickýho a promakaného emoviolence, kterej nesklouzává do zbytečné instrumentální math onanie, ani nejde po prvoplánové hitovosti. V podstatě je to nasranej hardcore, kterej má melodii a nápad. Nejnovější deska Like Shadows (brzy má vyjít split s Raein, testpressy jsou už hotový) je víc bordel, než cokoliv před ní, a o to lepší jsou pasáže, když na pár vteřin vyjede zajímavá melodie, které se můžete chytit, než vás zas semele další agresivní výboj.

brighter arrows2BRIGHTER ARROWS – Dreamliner (2013)
Předchozí alba týhle kapely byla výborná, ale Dreamliner je jinde. Líbivé melodie inspirované Christie Front Drive, Texas is the Reason nebo Mineral ustoupily disonantním hlukovým pasážím, extrémní porci reverbu, nekompromisnímu zvuku a o něco hrubšímu vokálu. Pořád to je melodické emo s trochu pozitivním nádechem, ale hodně nervózní a já tam slyším i silnou inspiraci současnou noisovou vlnou, která dominuje především rychlejšímu přímočařejšímu hardcoru (kapely na YouthAttack!). U týhle desky musím hlavně vyzdvihnout zvuk, kterej deska má. Na svědomí ho má Niko Zaglaras (kytarista Lord Snow, strašně šikovnej zvukař, kterej nahrával právě i některý kapely na YouthAttack!), kterej se s tim vůbec nepáral a pořádně to vybudil. Celý to ale zároveň skvěle zvoní a nechybí tomu dynamika. Po zvukové stránce podle mě rozhodně inovativní deska. Dělá mi radost jí poslouchat už jen kvůli tomu zvuku.

lomaprieta_23_01_2012_15_49_08LOMA PRIETA – I.V. (2012)
Loma Prieta se každou svou nahrávku snažej posunout někam dál a dost se jim to daří. Co se týče pozornosti, kterou věnují svému zvuku (myslím zvuku kapely a skladeb, ne zvuku desky), tak podle mě v rámci žánru prokopávaj cestu. Asi si teď nevybavím kapelu, která by dokázala tak dobře a zajímavě pracovat s vazbami, hučením, improvizovanými noisovými pasážemi a tak celkově si hrát se zvukem. Koncerty jsou kvůli tomu neskutečně intenzivní. Na nový desce mě strašně bavěj bicí. Celý to nahrával Jack Shirley z Comadre. Obyčejně mě nebaví zvuk, kterej dělá, ale to co předvádí u Loma Prieta a Beau Navire mě baví dost.

RaeinRAEIN – Sulla Linea D’Orizzonte Tra Questa Mia Vita E Quella Di Tutti (2011)
Raein asi patřej k těm nejznámějším jménům evropského emo hardcoru, ale nezasekli se deset let zpátky, jejich poslední deska je až překvapivě jiná. Spoustu pasáží, který jsou zpívaný, ale tak nějak divně podlejzavě italský, což je super. Navíc hodně zajímavá souhra tří kytar s jednoduchým zvukem, což je v době post-rocku malej zázrak. Každej song má dokonalou kompozici. Lidi si stěžujou, že už to nejsou tleskací hity jako v dobách Tigersuit, ale mě tohle sedí o hodně víc. Raein se na týhle desce nebáli znít jinak a rozhodně se jim to vyplatilo.

darto1DARTO – All Eyes (2013)
Taková poněkud obskurní kapela z USA. Dostal jsem jejich 7“ od kámoše co dělá Nuestra Lengua Records (Tristan Tzara, Bokanovsky, Thou…) a byl jsem unešenej. Netušil jsem, že se dá  emo hardcore s náladou a postupama pouštního rocku. Podivně se vlnící kytarovej zvuk, divný akordy a přitom jasný základy v punku. Sedmipalec All Eyes je víc hardcore, než LP In Difference, které je víc psychedelické. Oba vinyl jsou každopádně skvělý. Letos jim taky vyšla deska Hex, kterou jsem si ale ještě nestihnul sehnat. Brzy to musím napravit – co jsem ale slyšel na bandcampu, tak zabrousili ještě víc do divnohudby (neznám odborné označení).

A-1296919-1283033191BAADER BRAINS – New Era Hope Colony (2012)
Každá kapela Sarah Kirsch (RIP) měla něco do sebe a vždycky to bylo trochu emo… Torches to Rome, Sawhorse, Bread & Circuits, John Henry West. Její poslední kapely Please Inform the Captain, This is Hijack, Baader Brains a Mother Country Motherfuckers byly typický spoustou samplů vytahaných ze starých filmů a desek, který byly použitý tak, že dotvářely jednotlivé songy a navzájem je propojovaly. Každá deska těchhle kapel měla svůj koncept a nápad a všechno drželo dohromady, koncerty obsahovaly divný převleky, světla, projekce i úchylný mech jako hrníčky, zapalovače nebo ponožky. Asi nevím o žádných kapelách v rámci žánru, které by měly tak komplexní a zajímavou prezentaci, jako právě tyhle. Poslední kapelou Sarah Kirsch, která vydala desku, byli Baader Brains. New Era Hope Colony je jejich asi kompozičně (co se týče hudby, vizuálu i konceptu) nejpromakanějším počinem. Desky Mother Country Motherfuckers se už bohužel nedočkáme. Je to strašná škoda, protože podle videí to byla jízda.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kecy / Words, Mixtape. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Nový a dobrý

  1. brambora napsal:

    ty Darto, to je bozi, diky za tip

  2. petr napsal:

    Na rozdíl od článku, na kterej to reaguje, tohle není jenom zatrpklý fňukání, že dobře už bylo. Díky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s